Předcházející kapitola Obsah Následující kapitola

Kapitola 2
Základní programové struktury

2.1  Základní schéma programu

2.2  Identifikátory, klíčová slova a konstanty

2.2.1  Identifikátory

2.2.2  Klíčová slova

Klíčová slova jsou sekvence znaků, které jsou reservovány a nemohou být tedy použity jako identifikátory. Jde o následující řetězce znaků

abstract  default  goto        operator   synchronized
boolean   do       if          outer      this
break     double   implements  package    throw
byte      else     import      private    throws
byvalue   extends  inner       protected  transient
case      false    instanceof  public     true
cast      final    int         rest       try
catch     finally  interface   return     var
char      float    long        short      void
class     for      native      static     volatile
const     future   new         super      while
continue  generic  null        switch

Klíčová slova const a goto nejsou sice využita, ale jsou reservována z důvodu zvýšení podobnosti syntaxe s jazyky C a C++ a tím k prevenci možných chyb. Další nepoužitá klíčová slova jsou reservována pro budoucí možné využití.

2.2.3  Konstanty

2.3  Operátory, separátory a komentáře

2.3.1  Operátory

Java podporuje všechny standartní operátory jazyka C. Operátory můžeme rozdělit do následujcích skupin

2.3.2  Separátory

Jako separátory označujeme následujících devět znaků:

 (  )  {  }  [  ]  ;  ,  .
 

2.3.3  Komentáře

Komentáře jsou speciální sekvence znaků označující text, který je překladačem ignorován. Java umožňuje použití tří typů komentářů:

2.4  Bloky Příkazů

2.5  Datové typy

Java má silnou typovou kontrolu, což znamená, že pro každou proměnnou i pro každý výraz je znám výsledný typ již v čase kompilace. V Javě rozeznáváme dva druhy datových typů, primitivní datové typy a datové typy určené referencí. Než se jim budeme blíže věnovat, je třeba poznamenat ještě jednu věc (především pro ty kteří se již setkali s C/C++), a to že Java nemá ukazatele.

2.5.1  Objekt

Objekt je základní, jedinečnou a jednoznačně identifikovatelnou entitou. Objekt je dán svým jménem a typem. K definování typu objektu slouží jméno třídy nebo rozhraní. Blíže se objektům budeme věnovat v kapitole 3.

2.5.2  Pole

Pole jsou speciálními případy objektů. Jsou potomky třídy java.lang.Object. Mohou být deklarována buď staticky nebo dynamicky. V obou případech je však paměť alokována dynamicky a rovněž v obou případech je pole automaticky zrušeno, jestliže na něho již neexistuje odkaz. Podrobněji se polím budeme věnovat v kapitole 4.

2.6  Zpracování chybových stavů

Zpracování chybových stavů zajišťuje Java pomocí výjimek. Výjimka je událost, která se vyskytne během provádění programu a přeruší normální tok instrukcí. Tok programu se za této situace přesměruje z místa vzniku chyby na místo v programu, kde bude chyba rozpoznána, zpracována a kde se nachází kód potřebný k zotavení programu z této chyby. Práce s výjimkami lze rozdělit do několika částí.

  1. Definice výjimky
  2. Deklarace výjimky
  3. Propagace (vyvolání) výjimky
  4. Definice kritické části kódu
  5. Odchycení a zpracování výjimky

Blíže se výjimkám budeme věnovat v kapitole 6.


Předcházející kapitola Obsah Následující kapitola