Kapitola 3
Objektově orientovaný přístup

3.1  Objekt

• identitou - parametry, které odlišují objekt od ostatních objektů.
• chováním - služby, které objekt poskytuje vzhledem ke svému okolí (ostatním objektům).

Komunikace objektů probíhá pomocí zpráv. Zpráva je žádost, aby objekt provedl jednu ze svých operací (metodu). Jak bude vlastní operace provedena, záleží na objektu, který je příjemcem zprávy.
Jak již bylo řečeno, Java je plně objektově orientovaný jazyk, tedy i zde platí základní principy pro objektově orientované programování. Komunikace mezi objekty pomocí zpráv je umožněna díky využití principu zapouzdření. Tato vlastnost objektu umožňuje přístup k datům objektu pouze na základě jeho metod (chování).
Druhým principem, který využíváme, je polymorfismus, tedy vlastnost díky níž může zpráva se stejným jménem, zaslaná rozdílným objektům, způsobit rozdílné chování. Praktický význam této vlastnosti je, že lze poslat zprávu se stejným jménem na rozdílné objekty bez toho, aniž by nás zajímala implementace metody a vnitřní struktura objektu.
Poslední ze základních objektových praktik je dědičnost. Tento princip umožňuje objektu získat strukturu lokálních dat a možné operace s nimi od jim nadřazených objektů. Výhodou tohoto principu je vysoká znovupoužitelnost kódu a možnost vytváření hierarchie objektů.

• Vytvoření objektu se děje pomocí klíčového slova new následovaného jménem třídy.
  Př.: NovyObjekt nobjekt = new NovyObjekt(argumenty);
• Přístup k objektu se provádí pomocí jeho metod, tak, že za jménem objektu uvedeme jméno požadované metody oddělené tečkou.
  Př.: nobjekt.getName();
• Odstranění objektu je velkou předností Java technologie, protože objekt, který není používán delší dobu, je z paměti odstraněn automaticky pomocí garbage collectoru. Díky tomuto mechanismu odpadají problémy a chyby spojené s chybnou dealokací paměti.
• Kopírování objektu je možné pomocí metody clone(). Nutnou podmínku však je, aby příslušná třída implementovala rozhraní Cloneable.
  
• Porovnávání objektů má dvě varianty:

  1. Pomocí operátoru ==, který zjistí, zda dvě proměnné odkazují na stejný objekt.
  2. Porovnání obsahu dvou rozdílných objektů umožňuje metoda equal(), která je definována ve spoustě tříd.

• Odkaz na aktuální objekt je možné provést pomocí proměnné this. Typ objektu je dán třídou, jejíž metoda se právě provádí.

3.2  Třída

  class JmenoTridy {
                    /* Telo tridy */
                 }
 

Chceme-li v Javě vytvořit novou třídu, musíme ji založit na některé již existující. Základní třídou, z níž jsou přímo či nepřímo odvozeny všechny třídy je třída Object definující základní metody, které musí mít každý objekt v Javě. Není-li tedy uveden předek právě vytvářené třídy, automaticky se předpokládá, že je jím právě třída Object.

3.2.1  Konstruktory

• Každá třída má nejméně jeden konstruktor. Jestliže není ve třídě definován žádný konstruktor, pak Java automaticky vytvoří implicitní konstruktor bez argumentů.
• Jméno konstruktoru je vždy shodné se jménem třídy.
• Konstruktor automaticky vrací objekt, který je instancí uvedené třídy.

3.2.2  Třídní proměnné a metody

• Třídní proměnná - existuje pouze jedna její kopie v dané třídě a ta je sdílena všemi instancemi této třídy.
• Třídní metoda

3.2.3  Podtřídy

  class Potomek extends Rodic
    {
     /* Tělo nové třídy */
    }
  

Java podporuje pouze jednoduchou dědičnost a vícenásobná dědičnost je nahrazena mechanismem rozhraní.
Princip dědičnosti sebou přináší výhodu znovupoužitelnosti kódu, tedy schopnost potomka využívat metod jeho rodiče. K tomuto účelu slouží proměnná super, která aktuálnímu objektu přiřadí typ rodičovské třídy.

3.3  Typ

  public interface NovéRozhraní
   {
    /* Deklarace konstant a metod */
   }
 

Třída, která pak dané rozhraní implementuje, musí obsahovat definice všech metod a konstant obsažených v rozhraní. Třída může implementovat i více rozhraní, čímž lze v Javě nahradit vícenásobnou dědičnost.

  public class NováTřída implements NovéRozhraní
   {
    /* Definice konstant a metod */
   }
  

3.3.1  Podtyp

  public interface NovéRozhraní extends StaréRozhraní
   {
    /* Deklarace nových metod pro NovéRozhraní */
   }
  

3.3.2  Vztah Třída - Typ

3.4  Modifikátory a kvalifikátory

3.4.1  Modifikátory

Modifikátor	public	default	protected	private protected	private
Přístupné jiným třídám, než podtřídám ze stejného balíku.	ANO	ANO	ANO	NE	NE
Přístupné podtřídám ze stejného balíku.	ANO	ANO	ANO	NE	NE
Přístupné jiným třídám než podtřídám z jiného balíku.	ANO	NE	NE	NE	NE
Přístupné podtřídám z jiného balíku.	ANO	NE	NE	NE	NE
Dědí je podtřídy ve stejném balíku.	ANO	ANO	ANO	ANO	NE
Dědí je podtřídy v jiném balíku.	ANO	NE	ANO	ANO	NE

3.4.2  Kvalifikátory

• final
• volatile
• transient
• synchronized
• native

3.5  Abstraktní třídy

public abstract void function();

Z abstraktní třídy nelze vytvářet instance. Z podtřídy dané abstraktní třídy lze vytvářet instance v případě, že daná podtřída předefinuje všechny abstraktní metody rodičovské třídy.

3.6  Vnitřní třídy

3.6.1  Lokální třídy

Adaptéry

public class MyApplet extends Applet{
  public void init(){
    final Button b = new Button("Press me");
    add(b);
    class ButtonAdapter implements ActionListener{
      public void actionPerformed(ActionEvent e){
        b.setLabel("Pressed");
      }
    }
    b.addActionListener(new ButtonAdapter());
  }
}

Anonymní třídy

public class MyApplet extends Applet{
  public void init(){
    final Button b = new Button("Press me");
    add(b);
    b.addActionListener(new ActionListener{
      public void actionPerformed(ActionEvent e){
        b.setLabel("Pressed");
      }
    });    
  }
}

Pokud je za operátorem new uvedeno jméno rozhraní, pak je třída přímým potomkem java.lang.Object, jinak je bezprostřdní podtřídou uvedené třídy.